Sova a rys se chystají na zimu

Máme za sebou třetí společný potkávací den v rámci česko-německého partnerského projektu Na úrovni očí. Sova přijala rysovo pozvání a spolu s dětmi z farní školky Klíček se poslední listopadový pátek vypravila na další návštěvu do školky Pod duhou v Sebnitz. Počasí nám opět přeje a stejně usměvavý jako dnešní den je i řidič žlutého minibusu. Jedeme sice teprve podruhé, ale už jsou z nás zkušení cestovatelé, každý má svůj batůžek se vším důležitým. Cesta rychle ubíhá a v Dolní Poustevně se k nám přidává Tom, který nám dnes bude dělat jazykovou posilu namísto faráře Filipa. Tom studuje na gymnáziu v Pirně, ale dnes mají ve škole volno, takže může jet s námi, máme štěstí. Sám má coby dvojjazyčné dítě mnoho zkušeností s výměnnými programy a v průběhu dne se z něj stává miláček dětí. 

Jak vypadá běžný den ve školce Pod duhou? Ráno si děti vyberou jedno ze tří stanovišť, která jsou ten den k dispozici. Za pěkného počasí bývá jedním z nich vždy zahrada, jindy sportovní místnost. Děti si volí stanoviště tak, že umístí svou značku do  políčka na magnetické tabuli na chodbě. Naše děti dnes také poprvé volí, mají zde nachystané cedulky se svým jménem a rozhodují se mezi zahradou, divadelně hudební hernou (Oranžová místnost) a konstrukční hernou. Co se dnes dělo tam, nevíme, protože naše děti svůj zájem rozdělily mezi zahradu a Oranžovou místnost. Ještě než se děti rozejdou za různými činnostmi, čeká je ovocná svačinka a společné přivítání v ranním kruhu. Nejprve písničkou poděkujeme za dnešní den a to, co přináší, a pak se slova ujímají sova a rys, plyšoví maskoti projektu. Povídají si o podzimu, o tom, jak si zvířata chystají zásoby a pelíšky na zimu a která z nich v zimě spí. Rys se sovou k nim naštěstí nepatří, takže se budou moci celou zimu dál navštěvovat. Rys daroval sově pletenou čepici a na oplátku od ní dostal ne jednu, ale hned dvě šály. Až na toto úsměvné nedorozumění, na kterém rys vydělal, běží program i vzájemná komunikace poměrně hladce, zejména díky Tomovi.  

Dále se již děti rozcházejí na svá zvolená stanoviště. Vyjednáváme naší skupince pro dnešek možnost změnit názor, nevíme, zda děti princip ranní volby napoprvé pochopily. Ukazuje se, že děti jsou zcela zorientované, všechny si stojí za svým ranním rozhodnutím. Část z nich se obléká a vyráží ven. Své školkové zahrady si v poslední době děti z Klíčku díky probíhající přestavbě zahradních kůlen moc neužily. S o to větším elánem teď využívají všech možností, které krásné hřiště školky Pod duhou nabízí.  V Oranžové místnosti mezitím probíhá hmatová hra Stopy, kterou originálně a pečlivě připravily naše paní učitelky. Hra má úspěch, po ní následuje volná zábava. V herně, která je divadelní a hudební scénou, kostymérnou i kadeřnictvím, čeká diváka pestrá podívaná. Děti se mění v prince či dámy v kloboucích a na vysokých podpatcích, můžeme sledovat proměny „česací hlavy“, myší lázeň nebo zaujaté loutkoherce, kteří z jednoduchých dřevěných pimprlat, oblečených do papírových oblečků vlastní výroby, chystají betlémský výjev. Vše se odehrává ve vlastní režii dětí. Občas někdo  přichází s pláčem za paní učitelkou, která pomáhá řešit vzniklé konflikty. Z podobných situací i z celé školky dýchá atmosféra důvěry, svobody a laskavé důslednosti.  

A pak už je tu rozloučení s písničkou, povzdech, jak to rychle uteklo, a cesta zpět. Příště, před Vánoci, přijede zase rys za sovou do Rumburku. Těšíme se.